Mikrokosmos 3

Mikrokosmos 3 - Microcosm 3 - Der Mikrokosmos 3 - Slezskoostravská Galeria - Ostrawa - Czechy - Czech Republic - Tschechien

Opis

3 odsłona tematu „Mikrokosmos“. Artyści biorący udział w wystawie: Dasa Lasotova (Czechy), Milan Cieslar (Czechy), Ivo Chovanec (Czechy), Ondřej Tkačík, (Czechy), Joanna Imielska (Polska), Szymon Kałmuczak (Polska), Sonia Rammer (Polska), Anna Tyczyńska (Polska), Kristin Gnauck (Niemcy), Stefan Gnauck (Niemcy). Kuratorzy wystawy – Joanna Imielska, Milan Cieslar. Tomáš Koudela: Vážené dámy a pánové, osud tomu chtěl, abych dnes odpoledne kompetentním slovem posloužil zde vystavujícím umělcům a přítomnému publiku byl užitečný tím, že – když nepobavím – příliš nezdržím. Nahlédneme-li do etymologického slovníku, tak se můžeme dočíst, že Homérovi byl kosmos ozdobou, šperkem. V linii významu spojeného se zdobností vplouvá kosmická galéra do etymologické zátoky ozdobených nebo nalíčených osob, zejména žen (odtud dnešní kosmetika). V dalším čase se význam rozšiřuje na všechno uspořádané, upravené, řádné. Řecký filosof Pythagoras tímto výrazem označuje svět, vesmír. Je přesvědčen, že pozoruhodné uspořádaní světa, a právě to, že v němž žijí lidé, na rozdíl od nerozlišeného prvotního chaosu "temné propasti" kde se žádné tvary nevyskytují, naplňuje kosmos smyslem. Orientace v předmětném uměleckém angažmá, s nímž se máme dnes odpoledne možnost seznámit, budiž tímto krátkým exkurzem do hlubin času autorizována – zatím však jen jako náznak odstupu od toho, co většina považuje za hodnotu nejvyšší a také jako to, co je jí přijímáno bezvýhradně. Takový je úděl autentické umělecké tvorby. Úděl kosmu je trvání. Smyslem umění – hlediska názoru – je: být mikrokosmem. Reprezentantem tohoto specifického privátna je samojediná osoba první – Já a vyslovení jeho charakteru – Ty. V této souvislosti hovoříme o takovém světě, který je mikrocelkem nebo mikroentitou (ne tedy ve smyslu něčeho bezvýznamně malého) o světě, který je hodnotou spíše esenciální, podstatnou. Filozof Václav Bělohradský se zmiňuje o jistém paradoxu komplexit, které vystupují v rolích přirozených totalit arteficializovaných jako zjevení, a jejichž axiomatická rovina je odkrývána jako předsudek, jemuž je nutno porozumět v jeho vázanosti na místo, čas a problém, jejichž byl tento předsudek svého času řešením. A právě ono porozumění složitosti světa jako osvobozující elementarizaci moci jeho celku, bezpochyby umožní i nám, zde přítomným konzumentům umělecké tvorby, např. žít svět, ne jako zkušenost podmíněnosti jeho alternativní ideji – světa jako technické správnosti, ale spolu s uměním jej žít jako cestu, kterou nemůžeme procházet stále znovu a znovu, jak se nám zlíbí, ale především žít svět jako smrtelnost, spojující nás s uměním, za jistých okolností jevící se jako nesmrtelné. Smrtelnost nás mezi námi a nás se světem. Nejprve nás zaskakující, vzápětí nás osvobozující a skrze níž „přestává být svět mlhou zakrývající starou půdu obdělávanou až k jejímu naprostému vyčerpání“.

Galeria